DĚLEJME JEN TO DŮLEŽITÉ + seznam hravých dárků na poslední chvíli

Výzva pro 49. týden:

ADVENT HRAVĚ

 

Už se z toho stává nový zvyk. Stěžovat si na to, že nestíháme a Advent prožíváme s jazykem na vestě. Spadnout do pocitu tlaku a stresu je tak snadné. Advent může nabídnout čas plný úkolů. Ale i hraní. Záleží na tom, co si vybereme. 

Oproti loňskému Adventu jsem toho dětem přichystala méně. Adventní věnec jsme nedodělali. Děti se nedočkaly čokoládového kalendáře (už ani od babičky), na Mikuláše rozdávaly děti – připravily poklad s dobrotami pro babi, dědu a mladší sourozence.

Cukroví ještě nemáme (stejně by ho tlupa nebo máma snědla). Špinavá okna už nám tvoří barevné vitráže. Měla bych se cítit jako špatná mamka. Co z těch dětí bude? Nezanechá to na nich nějaké stopy?

Je toho hodně co jsme neudělali, ale to málo, co jsme stihli, byla paráda. Hodně jsme se nasmáli, řádili venku i doma (třeba pokus o koupání 7.12.).

Vymýšleli jsme nové hry i zvyky (na které si za rok jistě nevzpomeneme). Testovali jsme i nové lekce pro ucimesevenku.cz. Když se ohlédnu, tak pocit výčitek mizí. Byl to krásný hravý čas.

 

Nevím, ale věřím tomu dětskému já uvnitř. Ta část nás, která ještě nedospěla a neposlouchá tolik všechny naše myšlenky… Co bychom měli, že sousedka už má uklizeno a napečeno víc. Že z těch dětí vychovám totální anarchisty. Všechny tyto myšlenky chodí opakovaně do mé hlavy. Hlodají tam. Tlačí na mě. Narušují prožívání pohody a radosti z obyčejných dní.

A pokud jim uvěřím, je jisté, že mi zkazí náladu a já začnu tlačit na děti.

V marné snaze vyléčit svou špatnou náladu, házím své naštvání na děti a snažím se je dostat (i když neúmyslně) do pocitu bezmoci. Dělám přesně to, co sourozenci, když jsou sami v nepohodě. Snaží si ulevit, tím, že „spraží“ někoho pod sebou – mladšího sourozence, kočku, nebo alespoň pomalují tajně zeď.

 

PROČ SELHÁVÁ SEBEOVLÁDÁNÍ?

Když jsem v roli pozorovatele a vidím, že to drhne mezi dětmi, většinou vím, jak pomoct (věnovat pozornost „agresorovi“= tomu, kdo potřebuje vyladit či vybouřit. Stačí rychlá polštářová bitka, nebo masáž zad, nebo jen chvíli naslouchat atd.). Během pár minut je obvykle mezi dětmi vše v pořádku. Dětem umím říct, že náladu si vybíráme. Tak proč mi to nejde, když to probíhá v mé hlavě? Proč nezastavím ten nával naštvání a hněvu, i když přesně vím, že to k ničemu není a že bude „dusno“?

Je to věc, ke které se opakovaně vracím a stále ji nemám vyřešenou. Proto jsem zahájila pátrání po zdrojích

NAŠTVANOSTI:

 

 MOJI 4 PACHATELÉ:

1. CUKR

Teď před Vánoci je to ukázkové. Jindy moc cukru nejíme. Ale v ten adventní provoněný čas… A má závislost na cukru a čokoládě se tak snadno vrací. Ještě, že mi nechutná alkohol a kouření. Asi bych byla opakovaný alkoholik s rakovinou plic. Všichni to dobře víme. Když cukr chvilku nejíme (překonáme odvykačku) už nám nechybí. Ale když pak zas ochutnáme, snadno náš mozek sklouzne do starých kolejí. Opět jsem si to letos vyzkoušela.

Ochutnám jeden kousek a chci víc, pak potajmu chodím uždibovat k babičce do krabice, aby to děti neviděly. A za moment mám chuť zas. Navíc se snižuje citlivost chuťových buněk a křížaly už tak nechutnají jako dřív. Trochu to mohou zachránit rozinky či datle. Ale horší je náladovost. Najednou jsem podrážděnější, chytlavější (a nemá na to vliv menstruační cyklus:). Pokud pár dní abstinuji, vrací se vše do normálu. Jen musím počítat s tím, že při odvykačce budu dost naštvávací máma a brblavá manželka. Naštěstí stačí tak 3 dny a mám na rok vystaráno, než  zas zapomenu:)

 

2. VYSYCHAJÍCÍ SMYSL

(maskované za MÁLO SPÁNKU nebo ÚNAVU)

Když jsme zamilovaní, jde vše snadno, lehce. Když nás něco baví, nevnímáme únavu, hlad, čas. Když chceme něco opravdu dokázat, umíme překonávat ohromné překážky. Proč to ale neumím udržet každý den, celý život? Je tu velké nebezpečí monotónnosti, každodenosti. Těšíme se, až budeme mít miminko, když už ho máme dlouho, začínáme víc brblat. Těšíme se na dovolenou, ale když jsme na ní s dětmi pár let, těšíme se do práce. A když jsme v práci, vzpomínáme, jaké to bylo s dětmi doma.

Oprašujme čas od času svůj smysl, cíl, onu jiskru nadšení, zápalu, touhy něco dokázat. Pokud svou vášeň a cíl cítíme silně, každý den se nám vstává s nutkavou potřebou hned se pustit do všeho, co je třeba. Nemusíme tolik spát, odpočívat, nemáme čas na brblání, jak jsme chudinky a kdo se má líp a kdo nám ublížil. Pokud vidíme dost silně svůj cíl, smysl, vše jde snadněji, protože náš motor nadšení jede na plné obrátky.

 

3. KAŠLU NA SEBE

Můj svět začíná u mě. Nemám jen děti, rodinu, domácnost, práci. Mám i sebe. Pokud zapomínám na toho nejdůležitějšího člověka v mém životě – na sebe (tedy na své tělo, svůj mozek nebo svou duši) nebude to fungovat.

Když „obětuji“ veškerý svůj čas a pozornost svému okolí, někde to začne kulhat. Děti i manžel potřebují spokojeného parťáka, ne sluhu. Chce to jen maličkost. Dát sebe do plánování. Dát sobě důležitost. A nevymlouvat se, že nemám čas. Mám ho každý den 24 hodin. Jsme generace, která má mnohem víc volného času než naši předkové. Často mi letí hlavou příklad z knihy Mnich, který prodal své ferrari.

Je to jako by jste si řekli, že nemáte čas natankovat své auto. Jednou vám palivo prostě dojde.  Robin S. Sharma

(foto: fotoHavlín)

 

4. PSYCHICKÁ KONDIČKA

Největší výzva je práce s vlastními myšlenkami. Na semináři Naomi Aldort se vše zdálo tak jasné, snadné. Nevěřit myšlenkám, které nejsou pravda. Já už i vím, že většina „negativních“ myšlenek v mé hlavě jsou odtržené od reality. Jsou mimo. Není třeba jim věnovat sebemenší pozornost. Vím to, ale stejně jim často věřím. Nechám se  s nimi strnout. A pak se měním ve fúrii. Často ve chvíli, kdy se něco nedaří, když se sejde víc věcí najednou. Dokud jsem v pohodě, vše jde lehce, ustojím vše hravě, s úsměvem.

Chce to trénink jak na půlmaraton. Pomalu a jistě trénovat ne svaly, ale své schopnosti ovlivňovat své myšlenky a představy. Nepustit si do hlavy nic negativního. A když už to tam je, odfouknout a myslet na něco lepšího. Jsou to moje myšlenky a já je ovládám, ne ony mě. Je to tvrdý trénink. Stále si říkám, proč nás tohle neučili ve škole. Malé děti to umí. Nic moc je nerozhodí a když, rychle to vypustí a jsou o.k.

 

Výzva pro 50. týden
HRAVÉ DÁRKY

 

Pro ty, kteří (jako my) mají nejvíc energie a tvůrčích nápadů na poslední chvíli, jsme sestavili seznam nápadů na hravé vyrábění, které se mohou hodit jako společné tvoření, hraní i dárky pro radost. Vybrali jsme to, co nás společně nejvíc bavilo během roku 52 výzev. Nápady na dárky jsem sepsali do Pdfka, které lze stáhnout tady: HRAVÉ DÁRKY

 

Výzva pro 51. týden:
DĚLEJME JEN TO DŮLEŽITÉ!

 

  1. Krok: zmapujme (a ideálně si i sepsat), co je pro nás v životě zásadní.
  2. Krok: DĚLEJME (nejdřív) TO DŮLEŽITÉ, a pokud na to nemáme čas, znamená to, že děláme ty NEDŮLEŽITÉ VĚCI.

 

Báječně hravý adventní čas. Budeme rádi za vaše nápady na dárky i hravě prožitý advent (tady v komentářích pod článkem, nebo v FB uzavřené skupině SVOBODNÁ HRA https://www.facebook.com/groups/155989651561083/

 

PŘÍLOHY: Nápady na dárky a hravý advent jsem sepsali do Pdfka, které lze stáhnout tady: HRAVÉ DÁRKY  a ADVENT

 

Jsme dva. On je takový teoretik. Přečetl 100 knih a výzkumů, proč si děti hrají a jak se učí. Já naopak takový kreativec, praktik a vášnivý pozorovatel dětské hry. Výsledek našeho projektu jsou 4 děti a tento web. Chceme podpořit rodiče, že nejlepší odborníci na svobodnou hru jsou děti. Stačí jim důvěřovat a nepřekážet. Víc o nás Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Justina napsal:

    Lenko, děkuji za podporu. Krásné sváteční dny i vám. Budu moc ráda za zpětnou vazbu k webu:) Báječně hravé dny.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.