4. výzva: NEBERME HRAČKÁM HODNOTU JEJICH MNOŽSTVÍM

Proč nekupovat moc hraček? Jaký výsledek vidí dítě, když používá plastovou pilku? Jak může být plastové hrací nářadí nebezpečné? Celou lidskou historii se děti učily manipulovat s předměty, které používali dospělí. Někdy byly předměty jen menší (kameny na roztloukání ořechů), jindy dospělí vyrobili zmenšeniny nástrojů přímo do dětské ruky (struhadlo, luk, pádlo), ale vždy se jednalo o skutečné předměty. Šlo s nimi pracovat, někdy pomalu a málo, ale byl vidět výsledek.

Firmy vytváří reklamu i produkty, které často (překvapivě) brzdí tvůrčí dětskou hru a zužují ji na úzký typ hraní. Dříve děti přirozeně do her zapojovaly mnoho skutečných věcí. Až současný hračkářský průmysl přesvědčuje nás rodiče a bohužel i děti, že potřebujeme mnoho vyrobených hraček, aby si děti mohly hrát a byly spokojené.

Bylo by skvělé vědět, co přesně zrovna mé dítě potřebuje. Co stačí sehnat do dětského pokoje, aby vzniklo ono tajemné podnětné prostředí. Ale možná není stejný seznam pro každé dítě. Jsme různé osobnosti, každý chceme něco jiného. Ale v čem se seznamy mohou shodovat, je množství hraček. Čím méně, tím lépe. Čím méně, tím větší hodnota hračky pro dítě.

JAK HLÍDAT MNOŽSTVÍ A TYP HRAČEK?

• USTÁT NÁPOR REKLAMY A DOPORUČENÍ PRO „ZARUČENÝ ROZVOJ“
  dětí skrze předměty a hračky. Umět si opravdu vybírat. Vydržet i vlastní našeptávačské myšlenky, zda nezanedbávám dítě, když si jen tak plácá v kaluži s klackem.
• DOMLUVIT SI I V ŠIRŠÍ RODINĚ, CO DĚTEM KUPOVAT, A CO NE.
  (Např. raději spotřební dárky jako jsou papíry, pastelky, provázky atd.).
• SPOKOJENOST S MÁLEM.
  Naučit se společně s dětmi hrát si jen s pár věcmi, rozvíjet svou i dětskou kreativitu a spokojenost s málem.
• VYSÍLAT HRAČKY DO SVĚTA.
  Vytvořit si rituál, kdy pravidelně s dětmi vybíráme a posíláme hračky do světa (tam, kde si ještě užijí zábavu). Tak nám vznikne prostor pro nové hračky i hry.
• JÍT VEN A NAKOUPIT HRAČKY V OBCHODĚ PŘÍRODA.
  Navíc až z nich děti vyrostou, můžete je vrátit a vzít si jiné.
• VĚŘIT DĚTEM, ŽE SI UMÍ OBYČEJNĚ HRÁT.
  Věřit dětem, že jsou odborníci na hru, že si umí najít, s čím si hrát. Pokud nejsou ovlivněny reklamou a mají k dispozici volný materiál na hraní.

JAK NAJÍT TY SKUTEČNĚ ROZVÍJEJÍCÍ HRAČKY?

S čím si děti hrají raději – s plastovým, či opravdovým? Děti velmi dobře zvládnou (úměrně věku) pracovat se skutečným nářadím. Pro malé stačí pilník, kleště, větší už zvládnou i šroubovák, pilku, kladivo. Je důležité, že děti nás velké mohou sledovat, jak s nářadím pracujeme. To jim většinou stačí a mohou vše bezpečně napodobovat.
Samozřejmě jsou i testovači a badatelé, kteří objevují, co vše je ještě možné. Co vydrží nářadí, okolí i jejich prsty. Ale my jsme blízko a můžeme lehce zasáhnout, pokud bude třeba. Klepnutí kladívkem do ruky i malé říznutí, to vše patří do zážitků dětství. Jsou to zásadní lekce, které patří k životu. Pokud děti přehnaně ochraňujeme, brzdíme nejen jejich motorický rozvoj, ale i růst sebedůvěry.

Děti jsou jako houbička na nádobí. Nasávají vše nové o světě kolem nich. Ale čím jsou menší, tím víc potřebují reálně se dotýkat a manipulovat se skutečnými předměty kolem sebe, zažít skutečné zážitky (i ty méně pohodlné), nasávat svět všemi smysly (i ochutnávat hlínu, tam kde je to možné).
Stuart Brown v knize Play popisuje, jak výrazně je propojena lidská ruka s vývojem našeho mozku. Jak zásadní je, aby si malé děti hrály s opravdovými předměty, ne jen obrázky na papíru či obrazovce. Manipulace s různorodými předměty stimuluje dětský mozek mnohem víc, než nejlepší kniha či videohra.

Jsou samozřejmě i výjimky např. jednoduché (levné) hračky, které lze koupit a skvěle podporují různorodou dětskou hru (míč, kuličky, skákací guma, obruče, dřevěné kostky atd.), nebo dražší a složitější (lego, kapla, vláčkodráhy atd.). Klidně dětem dopřejme nějakou vysněnou kupovanou hračku, jen hlídejme, aby neměly hračky s jedním využitím v dětských hrách převahu. Z našich zkušeností mohu opakovaně potvrdit že se pak výrazně omezuje různorodost dětských her i představivost a často i pohyb, který děti zapojují.

Firmy se nás občas snaží přesvědčit, že děti by si asi neuměly bez jejich hraček hrát, že by se nerozvíjely dostatečně rychle. Často argumentují i čistotou a bezpečností. Nenechme se zmást, kampaní na čisté, bezpečné dětství. Děti jsou nesmírně odolní tvorové, jen my jim nesmíme podsouvat naše myšlenky a obavy, jak jsou křehké, kde a jak moc si mohou ublížit, co vše ať raději nedělají!

5 + 1  OSVĚDČENÁ PŘENÁŠEDLA:

1. KLACEK
2. PROVÁZEK
3. KÁMEN
4. NÁDOBA
5. OBLÍBENÁ POSTAVIČKA/ STROJ
6. PŘÍRODA

NEVYŽÁDANÉ RADY

1. VĚTŠINA NOVÝCH ZÁŽITKŮ NA DĚTI (I NÁS VELKÉ) ČEKÁ VENKU

Nebuďme pohodlní, nevymýšlejme si důvody, proč to nejde. Děti patří ven (a nejen ony). Vytvořme si rodinný rituál, jako je společná večeře nebo čištění zubů. Venku se herna mění každou minutu. I mezi paneláky v betonové džungli.

2. VŠEDNÍ VĚCI PRO DOSPĚLÉ = NEVŠEDNÍ HRAČKY PRO DĚTI

Nepodlehněme reklamě. Děti pro nasávání informací a zážitků o světě, ve kterém žijí, nepotřebují plnou knihovnu, stejně tak jako pro hraní překáží plný pokojíček hraček. Vybírejme ty opravdu přínosné knihy, hry i okamžiky u obrazovek. A zároveň nabídněme dětem skutečné zážitky ve světě kolem nás (společné příprava jídla, pěstování, zmoknutí, horko, vůně kouře, lepivost smůly, plachost zvířat, tma, čas ). Skutečné zážitky, nemusí být velkolepé, adrenalinové. Někdy obyčejné prostředí a všední práce nabízí víc skutečných zkušeností ze života, než super zábavní parky.

3. NECHME DĚTEM PROSTOR A ČAS PRO CHYBY, PÁDY, NEPOHODLÍ 

Je to zásadní pro zvýšení sebedůvěry, odolnosti i schopnosti překonávat překážky.

 Pro ty kteří chtějí motivaci na plochu svého PC: