1. výzva: OTUŽIT NAŠE PŘEDSTAVY, CO DĚTI ZVLÁDNOU

JSME PŘÍLIŠ OCHOČENÍ TEPLEM?

Také jste si mysleli, jako já, že děti před zimou nejlépe ochráníte, když je budete hodně oblékat? Já tomu chvíli věřila. Naštěstí naše děti ne. Přesvědčily mě o opaku. Čím bylo dětí doma víc a klesal tak můj rodičovský vliv, sledovala jsem, jak málo mohou být oblečené a cítit se komfortně. Často jsem se jich ptala, snažila do něčeho navléknout, bez výsledku. Ale nemoc ani nechlazení nepřicházely, tak jsem to nechala na dětech.

 

PRVNÍ VÝZVA
pro následujících 14 dní:

Rozhodněte se, jakou výzvu si pro sebe přichystáte. V čem budete důvěřovat dětem víc a otužíte tak své představy co dokážou.

 

KDO CHCE ČÍST VÍC:

Dle mého malého průzkumu my rodiče většinou děti před zimou chráníme až příliš. A to hned od batolat. Bojíme se a ještě víc se bojí prarodiče, aby dětská (v našich očích) křehká tělíčka, nenastydla. Často celý den hlídáme, zda mají ponožky, bačkůrky, čepičky. Obáváme se rýmiček, kašlíků, prokřehlých prstů.

Možná naše vlastní rodičovské představy změkly pohodlným životem, ochočily se stálou teplotou, ve které dnes často žijeme velkou část života. Očekávání toho, co dokáže naše tělo i hlava, se často tvoří na základě vlastních zkušeností a představ. Někdo dá víc na své zkušenosti, někdo na své představy. Hodí se pracovat s obojím.

Ale zásadně nám chybí nakoukané zkušenosti, jak přirozeně děti zvládají pracovat s teplem svého těla. Většinou vidíme děti zachumlané do deseti vrstev, než polonahé spokojeně řádící ve sněhu. Vše musíme od nuly testovat na svých vlastních dětech.

Jak sleduji nejmenší děti, mají to často jinak. Prostě plně důvěřují svému tělu. Mají cit a odhad, co si mohou a nemohou dovolit. Samozřejmě občas chybují a brečí zimou, ale to jen posouvá jejich schopnosti a odolnost. Mají to tak i se zimou. Jakmile je malým zima, řeknou si, že chtějí do náruče. U starších dětí hodně záleží na jejich zápalu a nadšení. Pokud jsou spokojení a ve hře, přežijí téměř cokoli. A pokud něco přeženou, je to skvělá životní lekce.

Spíše než z nedostatečného oblečení u nás rýma vzniká z pár dní stravy u prababičky (s fůrou lepku, mléčných výrobků a cukru). Kašel přichází často, když jsem já opakovaně nerudná a naštvaná máma. Alespoň u nás v rodině nemoci nejsou ovlivněny oblečením a obutím.

Samozřejmě je každá rodina jiná, každé dítě je jiné. Jsou děti, které vše odhadnou snadno, některé se to musí víc učit. Ale čím víc jim vše řídíme my, tím víc odkládáme rozvoj jejich vlastní zodpovědnosti.

TIP: Pro téma dětských nemocí doporučuji k přečtení např. knihy NEMOC JAKO SYMBOL – Rüdiger Dahlke JAK PEČOVAT O ZDRAVÍ SVÉHO LÉKAŘE NAVZDORY SVÉMU LÉKAŘI – Robert S. Mendelsohn.

 

PŘEDAT ŽEZLO ODPOVĚDNSOTI A STÁT SE JEN RÁDCEM

U všech našich dětí mám opakovaně pocit, že dokážou lépe odhadnout, jak se obléknout či obout doma i venku, než já. Chvilku mi to trvalo, než jsem přestavěla své představy o vhodném oblečení a obutí a začala opravdu víc důvěřovat dětem. Ale to nebylo vše, byla tu větší výzva. Musela jsem se naučit důvěřovat i sobě, že zvládnu názory a rady okolí. „Jak to, že nemají čepice?“ „Budete mít rýmu!“ „Nebojíte se, že vám nastydnou?“.

Byla to má osobní rodičovská výzva, cesta od představ společnosti (kolik vrstev má mít dítě), k tomu, co si myslí samotné děti. Nebylo to hned. Ale s narůstajícím počtem dětí a minimální nemocností šlo důvěřovat snadněji.

Naši cestu hezky ukazuje vývoj obouvání doma. První dítě nosilo doma v zimě bačkůrky. Dvě děti obouvaly bačkorky už jen, když v zimě přišla babička. U třech dětí babička opakovaně kupovala vyteplené ponožky, aby ty děti nemarodily. Ačkoli nemarodily téměř celý rok. A dnes jsem se já (ale i naše skvělá babička) ohromně posunula. Babi už jen při příchodu domů zhlédne osm bosých nožek. Mně její pohled neznervózní jako dřív. Prvního dítěte se zeptá, kde má ponožky, a pak sama s úsměvem dodá, no jo, vy je nenosíte. Chudáci vaši lychožrouti.

Poznámka: Ale musím se přiznat, že před příchodem babičky stále trochu vyšiluji, aby děti měly alespoň trochu čisté oblečení. Čisté děti jsou fajn, ale já přesně cítím ten tlak, že to chci udělat pro očekávání babičky, aby byla spokojená. Ne pro sebe, pro můj pocit a radost. Uvidíme, zda a kdy se mi to usadí J.

ODOLNÉ DĚTI

Myslím, že nám rodičům může pomoct, když si upravíme naše představy o tom, co děti vydrží a co patří k jejich dětství. Že zažít zimu, prokřehlé prsty i nos, promoklou bundu se někdy hodí a může to být i silný zážitek, který nás i děti posune dál.

Staré čínské přísloví říka:

„Leží-li ti na srdci blaho tvých dětí, nech je zakusit trochu zimy a hladu.“

Často dostáváme otázku, jak jsme otužili naše děti. Odpovídám, že děti otužily naše představy o tom, co děti potřebují. Nikdy jsme děti záměrně neotužovali. Spíš se u nás postupně upravovaly představy, domácnost i zvyky a tak dnes:

TEPLO DOMOVA

  • doma máme většinou kolem 19-20C celou zimu
  • doma chodí děti bosé, venku se obouvají, když je chladno/ ve městě/ když jim vadí povrch
  • (nejmenší chodí doma nejen bosky, ale i s holým pozadím, protože na čůrání zatím odmítá sundavat kalhoty)
  • ačkoli dětem babička nakoupila překrásná pyžama, děti v nich moc nespí

 

OBLÉKÁNÍ DRAVÉ ZVĚŘE

  • starší (9 a 7) se rozhodují co na sebe sami, mladší (5) občas něco doporučím, malého (2) obléknu a on pak dle potřeby venku sundavá vrstvy
  • v zimě tolik nehlídám čepice, rukavice, šály (krom nejmenšího). Po první chladné výpravě si to starší 3 děti řeší samy (když je sníh přibalím náhradní páry rukavic)

 

NEJVÍC POMÁHÁ CHODIT HODNĚ VEN A HRÁT SI
(odhodit lenost, výmluvy i strachy)

  • jsme hodně venku, za každého počasí, né každý den, ale teď v zimě většinu dní minimálně 2 hodiny (pokud je velký mráz, nebo vítr vyrážíme 2x na kratší akce), cca od března do listopadu jsou děti venku půl dne a víc
  • důležité nejít děti „venčit“, ale hrát si, nebo je nechat hrát
  • děti láká voda celý rok, ale koupání v zimě je nebaví. Cákání, namáčení nohou a rukou ano, ale rychlé plavání až tak od března do listopadu
  • na delší výpravy řeším hlavně své oblečení, protože já jsem ta, které je nejdřív zima
  • pokud se objeví někdo s nespokojeností ze zimy, je to často spíš informace o tom, že ho místo, nebo hry přestaly bavit. Pak se domlouváme, že buď vyrazíme domů, nebo vymyslíme jinou hru.

 

ZAŽÍT NEPOHODU POSILUJE

  • myslím, že bylo pro děti přínosné, že ve svém životě přežily zmoknutí, hraní her s mokrýma nohama, veselou záchrannou akci, když se namočily do promrzlé vody, zažily vítr, horko i mráz. Lokálně to bylo občas nepříjemné, ale jsou z toho veselé příběhy a hlavně se posunuly jejich představy o tom, co zvládnou

 

MŮJ ZÁVĚR:

Díky pohodlnému životu možná ztrácíme až příliš snadno vytrvalost a schopnost překonávat překážky. Otužováním našeho těla neposouváme jen svou fyzickou odolnost, ale výrazně posouváme i svou psychickou odolnost a představy, co dokážeme překonat my i děti.

 

KONEC TEORIE, PŘÍCHÁZÍ AKCE
Definujte si svou osobní výzvu na následujících 14 dní:

Otužit své zvyky a představy, jak má být dítě oblečené, a hlavně, kdo rozhoduje o tom, jak moc má být dítě obuté a oblečené.

Můžete přidat i výzvu: Otužit tělo (to zaručeně posílí i ducha): Naplánujte si svou otužileckou výzvu. Např. po ránu rychlá studená sprcha – o přínosech doporučuji číst víc na https://www.wimhofmethod.com/. Pokud chcete o Wim Hofově metodě najdete i články v češtině. Na fb jsou už i podporující skupiny. Nebo stačí vyběhnout někdy ideálně po ránu ven bosky. Nejlépe po trávě i jen na 1 minutu. Nebo zkuste doma méně topit či se oblékat. Vše vám posune představy tělesného komfortu. Přes rok pak doporučujeme dovolit sobě i dětem co nejvíc chodit bosky.

 

PODPORA a MOTIVACE

  1. PODPORA SKUPINY – Stanovte si svou osobní výzvu a sdílejte ji i její průběh v uzavřené FB skupině SVOBODNÉ HRY.
  2. MOTIVACE OBRÁZKEM – Stáhněte si na plochu počítače fotku pro OTUŽILECKOU VÝZVU.
  3. PRACOVNÍ LIST – Na společné místo (např. lednice) či vaše osobní místo (šatní skříň, počítač, diář) si sepište (sami či s dětmi) svůj plán, co chci (chcete) v otužileckém tématu za 14 dní dokázat. Nebo si vytiskněte jednoduchý pracovní list jako PDFko, nebo PNG obrázek. Dopište (či domalujte s dětmi) ho a 14 dní ho sledujte svůj vývoj.

 

 

TIPY:

Je přínosné připravit pro děti venkovní teploměr na viditelné místo, snadněji tak reaguji na otázku. Mami jak je venku? Na chaloupce prostě vystrčí nos ven.

Klidně si s dětmi někdy domluvte i právo VETA. Některé společenské zvyky je dobré s dětmi respektovat. Např. když jdeme do města, děti si vybírají oblečení, ale pokud je hodně mimo kulturní rituály (špinavé či se prostě nehodí) domlouváme se na změně. Nenutím tedy čepice, rukavice – ty jen občas doporučím. Ale hlídám například, aby se naše divoženky převlékly z šátků do civilu.

Můžete nahlédnout do časopisu Krásný rok, lednové číslo je trochu otužilecké a najdete tu i článek který vznikl ve spolupráci s Alicí Jiráskouvou a www.jdeteven.cz. Inspirujte se jak se zahřát hrou i v chladnějších kulisách.

 

Přejeme příjemné otužování hlavy i těla. A napište nám, jaké to bylo!

PŘÍLOHY:

PRACOVNÍ LIST ke stažení       MOTIVAČNÍ FOTKA na plochu

Jsme dva. On je takový teoretik. Přečetl 100 knih a výzkumů, proč si děti hrají a jak se učí. Já naopak takový kreativec, praktik a vášnivý pozorovatel dětské hry. Výsledek našeho projektu jsou 4 děti a tento web. Chceme podpořit rodiče, že nejlepší odborníci na svobodnou hru jsou děti. Stačí jim důvěřovat a nepřekážet. Víc o nás Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Magdaléna Macková napsal:

    Díky za článek. Nám se žádná rýmička nevyhne (teď kolem Vánoc to bylo nějaké výživné – 3 z 10 uší zánět + dutiny…), ale asi bych měla nějak přehodnotit to stravování – to je dost dobrý námět.

Napsat komentář: Magdaléna Macková Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.