Zkušenosti rodičů a průvodců kteří odhalili kouzlo „nedokonalosti znalostí“.

1. Pokud vám dítě něco ukazuje (např. všimlo si zvířete či rostliny v přírodě), většinou to není žádost o přednášku na téma botanika nebo místní zoologie. Může to být jen sdílení zážitku, emoce, radost po společném prožívání. Hlídejte své znalosti, ať nevyskakují, když to není nutné/žádoucí.

2. Svět kolem nás se stále mění. Naše věda každý den přehodnocuje to, co si myslela včera. Popisujme své (současné) znalosti světa, netvrďme, že jsou to definitvní fakta. Často dětem připomínejme, že je to něco, co si myslíme TEĎ. Ale může to být jinak a téměř jistě jsou na planetě lidé, kteří si myslí i opak. Podporujme u dětí otevřenou mysl. Lépe hledá nové možnosti, řešení.

3. Pokud příliš často odpovídáme a vysvětlujeme bez otázky „A co si o tom myslíš ty?“, podporujeme u dětí pasivní příjem informací. Děti si netrénují dovednost hledat, objevovat a touhu překonat krátké nepohodlí.

4. Naslouchejme dětem. Co nám říkají, co pozorují, co je zajímá. Co s námi chtějí sdílet. Někdy stačí jen zrcadlit jejich emoce, sdílet své a radovat se, nebo společně objevovat. Jako partneři.

5. Užívejme si i okamžiky, kdy děti učí nás. Stavění z Lega, okamžité improvizaci, trpělivosti či dovednosti dělat věci s vášní.