7 kroků k dřevěnému domku

Holčičky chtěly domek pro panenky. Ale ne jen tak ledajaký. Zalíbil se jim vzdušný domeček, který zahlédly u Sannehop, kterou sledujeme. Až v létě v chaloupce u lese s dílnou jsme se dostali k vyrábění. Chtěli jsme, aby se zapojili všichni a zažili celý proces na vlastní kůži. Sdílíme průběh výroby, jak to vše dopadlo a jak si vyhrály.

1. NÁVRH

Rozměry domečku si můžete zvolit jakékoliv. My jsme byli omezeni zbytky dřeva, které jsme chtěli využít. Tvar si namalovaly holčiny nejprve na papír a pak jsme překreslili přibližně na dřevo.  Ke konci už se malovalo rovnou na dřevo. Místo jednoho velkého jsme raději naplánovali stavbu dvou menších vyšších domečků. Vzhledem k velikosti dřeva i možným dohadům, kdo si s jedním velkým domkem bude hrát.

2. VYŘÍZNUTÍ

To jsme raději nechali na odbornících (tátovi)…

3. PILOVÁNÍ

Dlouhá a náročná výzva pro děti. Nejprve chtějí pilovat všichni a vše, po delší či kratší chvilce už je to náročné a občas si děti potřebují odběhnout pryč, trochu si odpočinout ve hře. Byla to pro celou tlupu velká lekce v trpělivosti. Domek chtěli co nejdříve, ale zároveň je lákalo dlouhé pilování odsunout.  

4. SESTAVENÍ

Pokud si vyberete nepravidelné tyčky jako my, připravte se na náročné výzvy. Přírodní větve nejsou nikdy tak pravidelné jak potřebujete a skládání i upevňování je občas náročné. Navíc mají větve v různých místech odlišný průměr, proto je třeba některé otvory zpevnit dřívky či kolíčky, které se opatrně „napěchují“ do volných mezer. Na druhou stranu nepravidelnost větví a upěchování kolíčky vytvořilo takové napětí/napružení, že domek držel bez jakéhokoliv lepidla.

5. RADOST Z DOKONČENÍ

Čím náročnější bylo pro děti vydržet celý proces (měřit, pilovat, spojovat i čekat na finální dokončení), o to větší radost byla vidět v jejich očích a hrdost v jejich hlasech, když bylo hotovo.

6. TESTOVÁNÍ BYLO JIŽ SOUČÁSTÍ HRANÍ

Vše bylo třeba vyzkoušet, zabydlet a rozehrát nespočet příběhů. Bylo skvělé pozorovat, jak domky v první vlně testování pohltily celou tlupu, nejen holčiny.

7. DOPLŇKY

Jak si děti hrály, postupně si vyráběly další a další součástky domku. Houpačky, mostky, garáže, lanovku atd. Občas byly chvíle, kdy každý toužil postavit něco jiného, ale nadšení z nového herního prostoru, všem pomáhalo najít společná řešení.

Postupně se v domku zabydlovalo mnoho postaviček (kořínky, panenky, zvířátka i lego panáčci)

Hra pokračovala i následující den, ale na jiném místě. Pařez po starém velkém modřínu odstartoval hry na farmu.

K večeru, když se domky přesunuly domů, Vítek je zabral na garáže a silnice.

Později si chtěli s domkem opět hrát všichni a zapojit i postavičky. To se Vítkovi nelíbilo, chtěl dál zůstat jen u aut, vysutých silnic a garáží. Nakonec ho děti přehlasovaly. On se hodně naštval a dlouho s nimi nemluvil, ale přesto si přišel prohlížet knížku s auty do jejich blízkosti.

Vždy je lepší, když děti staví své stavby venku, doma zaberou nejméně půl místnosti (většinou spíš celou).

Poslední vynález toho dne byl párátkový žebřík.

K domkům se i později děti vrací, ale není to tak často, jako např. k legu či rolovým hrám. Ale na společné vyrábění, stále vzpomínají (jaká to byla dřina i zábava).

Pokud si vyrobíte svůj domek, dejte nám vědět. Případně i pošlete fotku (na email, na fb, či do fb skupiiny Svobodná hra).