52. výzva: SVOBODNÝ RODIČ

Děti jsou odborníci na hraní a experti na svobodnou hru. Často stačí jim nepřekážet. Našimi obavami, očekáváním, nápady, touhami. Pro start svobodného hraní, od nás rodičů/dospělých potřebují jen málo.  Hlavně 4 věci:

1.    NAŠI LÁSKU A DŮVĚRU 
Věřit, že dokážou zvládnout spoustu věcí samotné i když jsou zdánlivě ještě malí.

2.    VOLNÝ ČAS
Alespoň část dne mají neorganizovanou od nás a patří sem i občasná krátká nuda, která je často předskokan nových her. 

3.    SVOBODNÝ PROSTOR
Místo, kde děti mohou víc než skládat puzzle v naklizeném obýváku. Místo, kde vědí, že je tak trochu jejich, připravené unést většinu jejich nápadů. Místo na opravdové hraní pod střechou i venku.

4.    MATERIÁL K HRANÍ
Některé děti si umí hrát s kancelářskou sponkou, ale pořádný bunkr, vesmírná raketa, nebo opičí dráha potřebuje trochu volného materiálu, o kterém děti doma vědí, že ho mohou použít na své hry. Venku často vše zařídí příroda a její téměř neomezené přírodní zdroje, včetně úklidu:)

5.    (občas) náš VZOR
Když potřebují mohou se u nás děti inspirovat, napodobovat nás a naše činnosti. Některé děti chtějí vzor častěji, jiné brzy dráždí. My nabízíme, ony si vybírají.

6.    (občas) DĚTSKOU SKUPINU
Někteří hráči chtějí skupinu často, jiní si vystačí dlouho samy. My můžeme pomáhat jako spoluhráč, ale častěji jako koordinátor či dohazovač, protože venku „volných“ dětí ubývá a tak začíná být stále těžší, jen tak vypustit děti před barák do skupinky dětí.

SUPERMAM/NKA

Pro každého dospělého je výzva někde jinde. Pro někoho je snadné nechat dětem volnost doma, jiný dospělák snadno vyrazí s dětmi ven. Pro mě se navíc výzvy měnily i s věkem a počtem dětí. Na začátku pro mě byla hlavní výzva vůbec pochopit, co děti opravdu ke hraní potřebují. Že to nejsou záplavy vzdělávacích hraček. Byla výzva přiznat si, že vše co jsem nadšeně nakoupila děti nezajímá a asi zajímat nebude. Že zrovna takhle si hrát/ učit se nechtějí.

Asi největší výzvou pro mě bylo nepřidávat své „geniální“ nápady. Jak vylepšit venkovní doupě, postavit doma lepší farmu pro zvířátka, jak připravit výborný bahenní dort.  Bála jsem se, aby se děti nenudily, aby byly spokojené. Bavilo mě s dětmi si hrát,vymýšlet a vést hru, připadala jsem si důležitá.  Supermam/ntkou. Mé nápady mi přišli skvělé. Ale časem jsem pochopila, že děti o ně stojí jen občas. Že je vlastně často ruším v jejich směru hry. Ale postupně jsem přijala roli pozorovatele a přidávám nápady už jen občas (a né moc často jsou přijaty). Objevila jsem důležitější role. Krom oblíbeného pozorovatele a občasného vyjednávače, prostě pracuji/ žiji ve svém životě a děti se mohou a nemusí přidat.

Jak děti rostly, bylo a občas ještě je těžké uvěřit, že hrou se děti naučí opravdu téměř cokoli. Důvěřovat jim celý čas, že se „učí“ právě to co potřebují. Opustit své vzdělávací představy a důvěřovat. Je legrační, že nechat je samotné naučit se plavat a lyžovat šlo mým nahlodávajícím myšlenkám snadněji, než důvěřovat jim např. že se jednou naučí stolovat, číst, naslouchat. Ale s odstupem vidím, že to funguje.  Pořád se občas vrací myšlenky, zda neselhávám jako rodič, zda děti nemají málo podnětů a nerozvíjím je příliš málo. 

Když váhám, stačí vyzkoušet. Jakmile začnu něco připravovat a není to pro členy tlupy zrovna ono, rychle všichni pochopíme, že tudy cesta nevede a hledáme jiná řešení. Často je najdeme a jsou blíž svobodnému hraní, než mým řízeným vzdělávacím činnostem. Děti jsou opravdu odborníci nejen na hraní, ale i na svůj život a co v něm potřebují.

VÝZVA PRO SVOBODNÉ RODIČE

Není jeden návod, jedna cesta. Pro každého rodiče je svobodná hra dětí výzvou v něčem jiném. Záleží na mnoha věcech, například:

–          TYP OSOBNOSTI DĚTÍ
Některé děti odstartují svobodné hraní hned, jiné potřebují vzory a skupinu, některé hledají riziko, jiné bezpečí, někomu stačí hromada kamínků, jiné děti chtějí opravdový domek pro panenky.

–          TYP OSOBNOSTI RODIČŮ
Pro některého rodiče je snadné dát dětem volnost, ale pak je pro něj výzva najít si místa, kde vede on a ne děti. Kde je třeba být přirozený vůdce a chvíli řídit. Pro jiné dospělé je těžší dát dětem větší svobodu, nekontrolovat vše, ale „řídící“ rodiče zase mnohem jasněji děti vedou v těch zásadních momentech, kdy my velcí máme dětem občas určovat směr. Každý typ osobnosti má své výhody i výzvy.

–          STYL VÝCHOVY
To jakou výchovou, jsme my dospěláci prošli jako děti, nás ovlivňuje možná víc než si uvědomujeme. Jaké staré scénáře máme v hlavě? Často vyskočí ve stresových reakcích a těžko se ovládají. Musíme se učit s nimi pracovat. Někdy jsou skvělí pomocníci, někdy dost překážejí.

52 ROKU 2017 VÝZEV KONČÍ

Během 52 výzev, které jsme během roku zvládli, měly často největší ohlas výzvy, které byly pro nás – dospělé, rodiče, dětské průvodce. Proto jsme se rozhodli věnovat rok 2018 hlavně nám – rodičům. A společně se naučit víc rozehrát dětství našich dětí i díky svobodné hře.

Děkujeme vám všem za sledování a podporu svobodné hry v roce 2017. 52 výzev jsme si v celé naší rodinné smečce moc užili. Vymýšlení, testování, focení byla radost. Něco bylo naopak pro nás/mě náročnější – pravidelnost, psaní textů, veřejné sdílet našich dnů i myšlenek. To vše byly pro mě obrovské, dříve děsivé, výzvy. Ale díky vám a bezpečné atmosféře, kterou jste vytvořili kolem svobodné hry, bylo vše najednou možné. Díky za to vše. Díky 52 výzvám jsme my opravdu vyrostli. 

Příští týden odstartujeme něco nového. Pro nás dospělé. Ti kteří potřebují posun, uklidnění a inspiraci, jsme hlavně my velcí. Přejeme vám všem báječný nový rok, ať je plný her a radosti.

Koho by lákalo nahlédnout co se dělo v LISTOPADOVÝCH nebo PROSINCOVÝCH dnech.

Za spolupráci a podporu děkujeme všem, kteří nám pomáhali. Adéle Hamplové Hronové, Alici a Katce z jdeteven.cz, Zuzce z Foto Havlín, Janě s dětmi v báglu,  Veronice a Pesleří rodince, Irče z Hrajeme si venku i  celé skvělé rodině z Hrajeme si jinak.