Náš příběh ve 2 minutách:

1/2 PŘÍBĚHU

Jsem Justina. Jsem na dovolené už téměř osm let. Jsem spokojená. Mohu s nadšením i rozčílením sledovat od rána do noci svobodnou hru svých čtyř dětí.

DOKONALÝ RODIČ?

Na startu své rodičovské cesty jsem byla přesvědčena, že musím vychovávat děti dle očekávání společnosti, rodiny i sousedů. Že musím děti vychovávat - měnit. Moje děti mě naučily, že tudy cesta nevede.

A tak jsem začala hledat. Nejdříve jsem si myslela, že jediné co musím, je zařídit, aby děti byly stále spokojené. Ani to však nebylo ono. Hledala jsem dál. Pak se to stalo. Měla jsem dost seminářů i venčení dětí na hřišti. Hračky a knihy doma přetékaly.

UVOLNĚNÍ

A tak jsme odjeli. Do lesa. Do zahrady. Mimo internet. Mimo spousty hraček. Ven. Najednou stačilo jen se dívat. Když jsem uvolnila dětem prostor i čas, uvolnily se i ony samy. Ta cesta byla nutná. Dnes si myslím, že nejvíc jsem se musela změnit já. Potom jsem dokázala změnit svůj postoj k dětem i prostředí, ve kterém vyrůstají.

DNES VÍM, ŽE:

•  trpělivosti a pravdivosti se musím učit nejvíc já,
•  děti nemusí být stále spokojené,
•  když řeším problémy za ně, nepomohu,
•  děti potřebují víc volný prostor než kupu hraček,
•  venku je nám lépe, než pod střechou,
• vše je klidnější, když mají děti čas pro svobodnou hru.