Justina Danišová7. VÝZVA: Nezahlcujme malé umělce.
Umělce nedělá množství výtvarného materiálu, nýbrž jeho kreativita. Tvoří z toho, co má kolem sebe, nic víc nepotřebuje.
Pojďte do toho s námi.
Tvořte s fantazií, ne s kupou materiálu za zády.
V sedmé výzvě se opět podíváme do dětského pokojíčku. Zkusíme zjednodušit prostor i úklid. Snížit množství materiálu na tvoření a získat tak ohromný prostor pro rozvoj fantazie a kreativity.
Jak to bylo u nás?
Já malé umělce zahlcovala. Odmala. Čím víc děti rostly, tím víc jsem se těšila na společné tvoření toho a onoho. Kupovala, nasávala inspiraci, vymýšlela. Ale ouha. Nešlo to dle mých představ.
Plánovala jsem, kolik toho vyrobíme, jaké všechny výtvarné techniky vyzkoušíme. Schovávala jsem téměř vše, co by se mohlo třeba jen trochu hodit. Výsledek? Zásoba ruliček od toaletního papíru tak na vesmírnou raketu. Další krabice plné korkových zátek, špejlí, krabiček, drátků, korálků, vlny, vosku, víček všeho druhu a mnohem víc. Pak se přidaly ještě přírodniny. Záplavily nás šišky, kaštany, větvičky, kameny, kůra, žaludy. Vše krásně roztříděné, popsané.
Rodičovské srdce plesalo. Byla jsem na sebe tak pyšná. Dětské srdce to však nechávalo zcela klidným. Jediné, co vždy vzniklo z tvoření, byl velký nepořádek, chaos a beznaděj uklízející mamky. Pak mě to naštěstí přestalo bavit. A tak jsem hledala způsob, jak výtvarné potřeby udržet alespoň v nějakém pořádku. Většinu času bezúspěchu. Nezlepšovalo se to ani s tím, jak děti rostly. Ale poslední půlrok se věci mění.
I tady jsem objevila to kouzlo: méně věcí znamená více fantazie.
1. krok: Čím méně, tím větší hodnota
Jak děti rostly, rostlo u nás i množství pastelek, fix, nůžek, lepidel, vodovek, temper, akvarelek, voskovek, lepenek, omalovánek, papírů. V první vlně čistky jsem výrazně snížila množství a opakovaně se snažila udržet alespoň krabičky dle druhu. Přes mírné zlepšení celkově bez šance. Tak po pár měsících pozorování přišla další vlna zjednodušení. A kouzlo – zatím to funguje. Co mají děti po ruce teď? Z krabice plné voskovek jen krabičku. Z hromady fixek pár oblíbených barev, jedny vodovky, štětce, hadřík a plechovku, jen pár tužek a nůžek a pastelky. Vše se pohodlně vejde do jedné poličky.
2. krok: Nakupovat v přírodě
Zbyla nám doma jen jedna ošatka kamenů, krabička kaštanů a pár šišek. Vše další si můžeme dokoupit v obchodě PŘÍRODA, mají otevřeno každý den a jejich sortiment je ohromný. A další velká výhoda: obchod PŘÍRODA má zpětný odběr všeho, co již nepotřebujete. To, co nám doma zbylo, máme jednoduše uložené, žádné složité rozdělování dle tvaru či velikosti. Pro víc rad doporučujeme začíst se do knihy Zázračný úklid od Marie Kondo.
3. krok: Snížit množství
Poslali jsem dál do světa téměř všechen výtvarný materiál (kartony, ruličky od toaletního papíru, krabičky, dřívka, provázky, drátky, …). Funguje to. Nemusím všechny ty krabice už uklízet. Pokud děti něco pro svůj nápad potřebují, najdou si to doma či venku. Nebo, a to je ještě cenější, si vymyslí, jak to udělat jinak. Jak říká Bea Johnson: „Zbavte se všech věcí, u kterých si řeknete – What if… (Co kdyby)…“
4. krok: Kam s tím vším?
Dřív jsme raději měli troje vodovky, abych předešla sporům, kdo je komu umazal. Teď je pro ně výzva se u jedněch domluvit. Ale zatím to funguje. Pokud pozoruji, že se schyluje k zemětřesení, vytáhnu „zásobní krabici“, kam jsem uložila to, co není potřeba každý den, nebo časem spotřebujeme (lepidla, provázky, barvy, papíry). Ale krabice je úmyslně malá. Něco jsme odvezli na chalupu, něco darovali do školky, kamarádům.
KPZ na tvoření ven
Z vyřazených věcí jsme s dětmi vyrobili balíček na malování venku. Moc je bavilo plánování, co vše by potřebovaly. Dobré bylo omezení malým obalem a představa, že si vše budou nosit v batohu. Co nakonec máme uvnitř my? Nůž, papíry, tužky, gumu, ořezávátko, křídy, voskovky, vodovky, pastelky-akvarelky, lupu, štětce. Vše doporučujeme velké, světlé – malé pastelky, jsme brzy postráceli v trávě. Vy si udělejte sadu přesně podle svých potřeb.
5. krok: Zkroťte s dětmi i papíry
Pokud je něco všude kolem nás, těžko si toho vážíme. S papíry to u nás bylo stejné. Chtěla jsem mít co nejvíce druhů, barev, velikostí, aby si děti mohly vybrat a tvořit. Jen aby nebyly něčím omezené. A nakonec to bylo právě to množství, co je omezovalo. Nejen v rozvoji kreativity, ale i ve vnímání hodnoty papíru. Postupně jsem vyhazovala, rozdávala. Opět to bylo v několika krocích. Nešlo to hned. Ale opět jsem se dostala až tam, kam jsem se zpočátku bála. Stačí, aby měly po ruce jen pár listů, jednostranně už použitých. Pokud mají potřebu něčeho jiného, vždy to doma či v okolí seženeme.
6. krok Co s dětskými výtvory?
Jsem opak systematického člověka, a přesto jsem to dokázala. Výtvory malých dětí pro mě byla taková hodnota, že jsem je pečlivě popisovala – kdo, co, kdy. Dávala do šanonů. Pak jsem zkoušela desky, fólie, třídit obrázky s dětmi. Ani to nebyla ta pravá cesta. Je to tak osvobozující uvědomit si, že výtvor má pro děti hodnotu hlavně při tvoření samotném.
To, co jsem dřív úzkostlivě schovávala do šanonů, kde se na to jen prášilo, hned vystavíme, u večeře probereme, co a proč vzniklo. Ty nejlepší darujeme blízkým, kterým to udělá skutečnou radost a zbytek pomalujeme z druhé strany a s klidnou duší vyhodíme.
Tip: Pokud nemáte rámečky, jednoduše si je vyrobte z kartónu. Obrázky jsem pak velmi lehké a když doslouží, snadno se zrecyklují. Stačí zezadu nalepit, přidat název, uvést autora a datum a je to.
A ještě jeden tip, jak uchovávat nejen dětské obrázky. Zkuste si doma vyrobit vlastní DIX IT. Inspirovali jsme se v Pravém domácím časopise. Děkujeme! Stačí A4 rozstřihnout na čtyři obdelníky, rozdat je a tvořit. Nejen s dětmi, ale i s návštěvou, kamarády. Nám doma vzniká další ročník. Vše vzniká postupně, někdy se karty doplňují časem, některé se vyřazují, ty nej zůstávají a přesně si pamatujeme, kdo je autor.
![th[2]](http://svobodnahra.cz/wp-content/uploads/2017/02/th2.jpg)
