Bunkry, hnízda, doupátka, tee-pee. Venku je to jiné.
Doma staví bunkry každý, zkusme tento týden (a nejen ten) vyrazit ven a stavět v terénu.
Je to jednoduché, pojďme stavět ven.
1. Kde a z čeho.
Pokud děti potřebují, podpořme je jen v hledání místa a stavebního materiálu. Ať vědí, kde a co mohou stavět, použít, rozložit, přivázat. Můžeme stavět v koutku zahrady, nebo i v lese na procházce. Děti nepotřebují trvalé stavby. Dokáží si hrát tady a teď.
2. Je to jejich stavba.
Možná stavitelé rádi využijí naši DROBNOU pomoc i se stavbou, ale pomozme jim jen tam, kde je to nutné. Nepomáhejme příliš. Je to jejich projekt, jejich vášeň, jejich problémy, které zvládnou vyřešit, pokud budou mít prostor a čas.
3. Nehledají dokonalou stavbu, tvoří dokonalou hru.
Hraní už nechte na nich. Jasně, že nás napadá spoustu zlepšováků, dodělávek, vychytávek. Ale nechme si je pro sebe a své stavby. Dětem to stačí takové, jaké to mají. Pokud ne, tak si to předělají samy. Dospělí mají často potřebu dokanale vyladěných bunkrů, ale dětem stačí jedna krabice, pár klacků a už mohou rozjet velkolepou svobodnou hru. Nechme to na nich a jejich představivosti.
Nemusíte vždy stavět, stačí se zastavit.
Děti často ani nemusí nic budovat, stačí se jim rozhlédnout. Domky si najdou. Nechme je si to užít.