Putujte s dětmi krajinou. Jeden, dva či víc dní. Nejde o délku, ani množství výstupů, ale o společné zážitky. Nenechte se zmást: dnes píše Adéla
Můj syn mi poprvé za svůj čtyřapůlletý život řekl, že jsem skvělá máma! Od někoho, kdo se profiluje jako konstruktér a jeho největší vyjádření lásky je takové, že přiběhne a vrazí do mě hlavou, je to fakt pocta. Taky pravil, že tohle spolu musíme dělat už pořád. Jo, opravdu. Vzala jsem ho (a jeho dvouletou sestru jakbysmet) totiž na vandr. My a další dvě mámy s dětmi. Tatínkové si mohli doma dáchnout.
Udělejte to taky, i když se bojíte, že:
To všechno se dá řešit a vyřešit.
Vandr začíná touhou
Bavilo je to – protože mě to bavilo. Totiž – to, co ze všeho nejradši dělám: putování krajinou, pomalé existování, nasávání krásy – a taky zkoušení, jak málo toho potřebujeme.
Vnímáte to taky tak? Jakmile pocítíte volání divočiny, je čas se zamyslet nad tím, co zvládnete. Hlavně psychicky. Malé děti ve velké skupině ujdou tak šest kilometrů za den, takže se připravte na spoustu skvělých příležitostí k dumání nad nesmrtelností chrousta. Nebo to udělejte ještě líp a vezměte s sebou kamarádku (a samozřejmě její děti – viz http://cms.svobodnahra.webnode.cz/detska-skupina/)! Víc dětí se lépe zabaví, víc rukou snáz připraví oběd. Sdílené problémy – poloviční problémy.
Takže:
Ještě se bojíte?
Udělejte si to jednodušší
Stačí i jeden den s přespáním venku. Vyzkoušíte si, co kdo unese, co kdo vydrží. Letní dobrodružství jim dá tolik zážitků, že budou chtít brzy zase.
A když to nestihnete v létě, podzimní výpravy jsou taky nádherné – možná ještě kouzelnější (hlavně si vybrat oblast, kde rostou listnaté lesy). My to zkusíme alespoň na dva dny!