Už jste hráli v zimě na schovku? Ve sněhu je to velké dobrodružství, které propojí maskování a stopování. Děti se mohou vybavit prostěradly pro snadnější neviditelnost. Chvíle skrývání je dobré střídat s běhačkami. Třeba "Na Mrazíka". Děti obě hry moc baví, vyřádí se a v teple doma u kamen se krásně povídá o zážitcích i o maskování zvířátek bílou zimí srstí v polárních oblastech nebo i o mimikrách.

Konečně dostatečně pevně zamrzlo i koupací jezírko a tak začala bruslící sezóna. Kluci se pustili do tréninku přihrávek, Sára pečuje o Vítka, který se poprvé rozbrusloval, Rozi si užívá, když se k tlupě přidá babička a učí jí elegantní přešlapování a bruslení pozadu.

Další dny jsme vyráželi k dalším hrám na ledu. Když nasněžilo pozorovaly se stopy, vykrajovaly geometrické tvary, testoval se curling, basket na ledě, na Mrazíka v labyrintu atd. Vítek se Sárou občas i s bruslemi odpočívali při hraní se zvířátky nebo se přezuli a vyrazili budovat sněžnou zahrádku nebo vyzkoušet, jak se řeže sníh pilou.

Když už se na koupacím jezírku nedalo bruslit a navíc paprsky slunka přinášely pocit tepla, děti se rozhodly pro své první letošní koupání. Nečekanou výzvou bylo vytvořit díru v ledu. Po mnoha dnech velkého mrazu byl led přes 20 centimetrů široký a tak bylo náročné vytvořit i jen malou díru. Postupně se střídaly a používaly klacky, kladivo, pilu i dupání. Náročnou práci si prokládaly běháním, tancování a cákáním na ledu. Až k večeru se podařilo prolomit nevelkou díru, která dovolovala alespoň malé zanoření. Další den měly v plánu díru díru zvětšit.... ale v noci opět mrzlo a tak se led naopak znovu rozšířil. 

Hokej hrajeme už třetí zimní sezónu, ale letos to byl poprvé opravdový tým. Tedy dva bojové týmy, které si neustále pro jednotlivá utkání "draftovaly" a vyměnňovaly hráče. Všechny děti už se rozbruslily i zvládly hraní s hokejkou a tak už to byl letos lítý boj na ledu. Najednou hra získala na rychlosti, náročnosti i adrenalínu. Byla to nádhera. I když je třeba jít kilometr k rybníku, kluziště si očistit, v mrazu se obout, děti i nás rodiče to baví a ta radost ze hry dává výjimečné společné zážitky. 

Po svačině si děti vyráběly ještě slalom z bot, překážky pro přeskakování, závody a další vychytávky na bruslích. I při závěrečném čištění ledu si vymýšlely hry (kdy nesměly slápnout na vyčištěnou část ledu, tedy na tzv. bloky, najednou se dostaly skrze led i do Minecraftu:). 

Představa, že děti budou po celém odpoledni řádění na ledu, a navíc cestou v hlubokém sněhu, unavení, byla chybná. Závěje sněhu lákaly k dalšímu řádění. Krom bobování na zádech, hlavou dolů, během cesty, se koště v rukách Sáry stalo kouzelnou hůlkou, která sněžila pod každým stromem. Obdivuji dětskou vytrvalost během hraní. Brzdil je občas jen tající sníh za krkem. Domů se s námi vracely koule sněhu. 

Ani po kilometrové cestě do kopce a řádění ve sněhu děti nespěchaly domů. Zůstaly před chalupou. Stavěly silnice pro auta a les pro dřevěná zvířátka.  Sára se zlobila na rysa, který chtěl tajně zaútočit na krmícího se jelena. Rozhodně vyzkoušejte vzít duplo či zvířátka sebou do sněhu. 

Krátké hravé tvoření. Stačí papírový rámeček či rám z obrázku. Děti pak chodí a hledají svůj oblíbený obrázek. Mohou k němu vyprávět, co na něm vidí, proč si ho vybraly a moc je baví si své obrazy vyfotit.

Dřevěný domek venku ožívá většinou v létě. V teplých hřejivých dnech. Ale dnes slunko hřálo i na sněhu a děti lákaly nové kulisy pro hraní.. Překvapilo mě, jak rychle a do jak velkých staveb se pustily. Nestačilo jim nejbližší okolí domku. Vznikaly cestičky, farma, silnce k lesu, krmelec, doupátka pro lesní zvířátka, garáže pro hasiče a mnohem víc. Ke stavění se hodily nejen zvířátka, figurky, auta ale i krabice dřevíček. Protože vrsty sněhu byly kolem velké a tak bylo málo stavebního materiálu.

Po dopoledním stavěním domku u chalupy se vyrazilo na další hokejový turnaj. Díky slunku jsme získaly to nejkrásnější kluziště - blankytná obloha, bílé stromy v okolí, třpitivý sníh, výhled na stolovou horu v dáli ještě zdokonalila volavka popelavá, která přilétla a elegantně zakroužila nad rybníkem.

I kilometrová cesta sněhem byla jiná, krásnější. Všichni cítili tu radost, Sára ji jásavě i sdílela. Vítek si na čištění ledu přibral mechanizaci - svůj duplo bagr. Hokejové zápasy byly opět plné adrenalínu, ale i smíchu. K večeru se ještě vybruslovalo před cestou domů. Po návratu domů byli všichni úplně znavení, jen dva nejmladší se vrhli k postavenému domku a dál pokračovali v dopolední hře.

Než vše roztaje, vyráželi jsme pravidelně i na běžky. Když vyrážíme všichni, je to pomalá, ale veselá výprava. Často probíhá koulovačka, objevování nových cest, odpočinek, svačinka. Kdo potřebuje víc honění běží vždy napřed a vrací se. Tím se sportovci uhodní a všichni se vrací spokojení. U chalupy se ještě nazuly sjezdovky a řádění pokračovalo. 

Zásoby sněhu se tenčily. Proto se děti přesunuly dál od chalupy, k závějím sněhu, které vznikly na křižovatce u málo používané silnice. Začaly budovat cimbuří pro sněhovou bitvu, pak i tunel a nakonec tunel propojený s iglů a v dálce i cestička a sněhové políčko. Zábava na celé odpoledne. Já byla zásobovač, který nosil suché rukavice, potřebné nástroje a svačinu. Občas se pohádaly, občas zářily spokojeností při plánování. Bylo krásné je sledovat. Když už se slunko chýlilo a děti měly vše promočené, vyrazily domů, kde po převlečení do suchého zbudovaly další iglů alespoň z matrace a hry pokračovaly :).

Díky sněhu se každodenní procházky do známých míst stávají něčím výjimečné. Hra na slepou bábu na zasněženém poli, ochutnávání, kde je nejjemnější sníh i budování doupátek se rychle střídají. Objevují se i hry na hraně - nebezpečné skákání ze zasněžených stromů, či slepá bába s klackem v ruce. To vše jsou napínavější výzvy, které přináší adrenalin do hry. 

Tající sníh nabízí kupu nových her, ale také rychle mokré a špinavé děti. Ze zbytků sněhu se stavěla alespoň malá zvířátka, hádaly se tvary podobně jako u mraků na obloze. Co vidíte? My potkali chobotnici, slona i příšeru. Starší bavilo focení známých míst po roztání sněhu. Například rozvodněný potok. Z pískoviště bylo skvělé bahniště. Kluci se i v děšti pustili do zuřivě radostného šermování. Když nebyl venku sníh, víc času jsme byli doma, při čtení či vyrábění malého dárku pro narozeninovou oslavu s naší úžasnou "paní učitelkou angličtiny" a kamarádkou Maruškou. Děti tak objevily, jak radost poslat i přes obrazovku. Jeden den byl zpestřen natáčením pro ČT pořad Nedej se o iniciativě Učíme se venku. V záplavě bahna byl velmi výtaný ostrov na suché terase.