38. STARTÉRY svobodných HER – 2. část

 

Výzva pro 38. týden – další tipy ze seznamů STARTÉRŮ SVOBODNÉHO HRANÍ (1. část STARTÉRŮ SVOBODNÉHO HRANÍ najdete ZDE).

6. VÝZVY, PŘEKÁŽKY,

PŘIMĚŘENÉ NEBEZPEČÍ

Děti i dětské hry mají nezadržitelnou touhu překonávat překážky, tvořit si nové výzvy, objevovat dobrodružství. Je na nás, dětských průvodcích, hledat či vybudovat s dětmi prostor, kde děti zažijí při svých hrách přiměřené, bezpečné riziko. Prostor pro zásadní trénink své vlastní sebedůvěry: jak zvládat obavy, překonat svůj strach, objevit hranice a pudy sebezáchovy. Čím větší dítě má možnost rozvíjet při hrách tyto stránky své osobnosti, tím menší jsou úrazy, pláče a škody.

Děti jsou od přírody odolné opičky, každé jinak, ale odolnost mají všechny. My dospělí z nich občas (kvůli svým obavám a představám o nebezpečí) tvoříme někdy až příliš křehké a zranitelné bytosti. Děti bohužel občas našim představám uvěří dřív, než otestují své skutečné možnosti a odolnost.

Pokud vás téma překážek láká nakoukněte i do výzvy ROZVOJ VODOU 

 

 

7. BEZPEČNÁ ATMOSFÉRA

Aby svobodné hraní mohlo nastartovat, musíme vytvořit příjemné klima a přátelské, respektující vztahy. Záznamy dokládají, že i v koncentračních táborech si děti našly čas a prostor pro své hry, ale bohužel to byl jen velmi omezený čas. Dopřejme dětem pořádnou dávku bezpečného klimatu, ony zařídí zbytek.

Naše zkušenosti: Nemusím souhlasit se vším, co děti dělají, můžu se občas i rozčílit, někdy křičet, ale vždy musí dítě vědět, že jeho jako osobnost mám ráda, ať dělá cokoli. Že svou mateřskou lásku nebudu zneužívat k manipulaci a nátlaku. V knihách tomu říkají bezpodmínečná láska – „Mám tě ráda, takového/takovou, jaký/á jsi“.

Je dobré pohlídat tyto láskyplné manipulace hlavně u malých dětí v kombinaci s babičkami, sousedy, tetičkami, učiteli. Jsou to okamžiky, kdy dítě potřebuje nás jako „advokáta“ na své straně. Aby si udrželo svou autonomii v rozhodování a nemuselo následovat očekávání svého okolí. Jakmile děti povyrostou, už si vše dokážou pohlídat samy a nás tolik za zády nepotřebují.

Nejde to vždy hladce, ale snažíme se, aby 90% společného času bylo „vyladěno“ a 10% bouří jsou výborné příležitosti pro modelování, jak zvládat nedorozumění, konflikty, krize. Pokud někde ujedu já, prostě co nejdřív vychladnu, omluvím se, případně vysvětlím, proč jsem neudržela svůj klid. Děti jsou trpěliví učitelé.

Pár postřehů o vyklidnění nás rodičů najdete i ve výzvě KAMENNÝ KLID

 

8. DĚTSKÁ SKUPINA

Některé děti jsou rády samy, jiné potřebují téměř vždy parťáka do hry. Zdravá dětská skupina strhne ke hrám postupně všechny děti a odstartuje nekonečnou řadu svobodných nových her. Různověká skupina přináší rozvoj pro všechny zapojené děti. Menší děti se učí od starších. Jde jim to lépe, protože děti nejsou dospělí učitelé, nejsou o tolik dál a nemají tak velké nároky. Větší se zas rozvíjí v sociálních dovednostech, jak pečovat o malé, trénují trpělivost a vzorce chování rodičů.

Skvěle to popisuje např. Peter Gray v knize Svoboda učení. I další knihy ukazují, jak v mnoha přírodních kulturách přebírá péči o děti velmi brzy dětská skupina. Heterogenní skupina, ve které jsou všichni dobrovolně.

TIP: Více o tom, jak si vytvořit skupinu, pokud ji přirozeně ve svém okolí nemáte, najdete ve výzvě DĚTSKÁ SKUPINA

 

 

9. VYZRÁLÝ DOSPĚLÝ PRŮVODCE

Pro start svobodných her je přínosné, pokud dokáže dospělý průvodce přepínat v různé škále rolí podle toho, co je právě potřeba – zda ředitel (při přecházení chodníku), pozorovatel (když se hra již rozběhla), facilitátor (při problémech, kdy si skupina neví rady), nebo přirozeného vůdce (který táhne svým vzorem, tím co dělá, prožívá).

Zkušenosti od nás: Každý jsme jiný, každý dospělý přirozeně inklinuje k jedné z rolí, každé dítě většinou preferuje jinou roli dospělého průvodce. Proto je zásadní, abych já jako průvodce dětí uměla přepínat role a vybírala, kdy je která potřeba. Pro svobodné hraní je pak důležité nechat vyrůst děti ve vymýšlení a řízení her, dokázat se upozadit, i když něco drhne a nechat možnost dětem vše vyřešit. Já sama se musím učit roli přirozeného lídra, to mi od přírody nejde (a anarchie není nejlepší prostředí pro dětskou skupinu:). Někdo jiný musí trénovat roli pozorovatele. S každou „rolí“, kterou se jako průvodce naučíme cíleně používat, získáme skvělý nástroj, jak podpořit u dětí nejen svobodné hraní, ale i respektující přístup. Doporučená cesta: 1. krok je naučit se používat různé role. 2. krok cíleně mezi nimi přepínat a 3. krok je odhadnout, kdy se která role lépe hodí.

 

10. KANÁLY PRO UPOUŠTĚNÍ PŘETLAKŮ

Valná většina hádek a konfliktů, které brzdí hry, vzniká díky „přetlakům“ které se v dětech nahromadí. Většinou vznikají z pocitu bezmoci, kdy je dítě až příliš často v pozici, kdy nemůže spolurozhodovat, podílet se na plánování, kdy cítí, že chce něco jiného, než musí. Pokud takové situace přichází často a dítě nemá, kde a jak si „páru/ přetlak“ uvolnit, přichází špatná nálada, chuť se hádat, někomu škodit, někoho ponižovat (cíl těchto nálad: někoho jiného dostat do pozice bezmoci).

Občas tlaky způsobuje, když se něco opakovaně nedaří nebo když se dítě nudí. Ale z pozorování naší dětské tlupy musím říct, že drtivá většina špatné nálady vzniká z toho, když my dospěláci na děti tlačíme nebo v důsledku toho tlačí děti na sebe navzájem. Neznamená to, že by mělo být vždy vše podle dětí, jen je třeba vnímat aktuální možnosti dětí, co ještě děti zvládnou zpracovat a co už bude tentokrát nad jejich emoční síly.

TIP: Pokud pozorujeme někoho s potřebou upustit páru (ať psychicky, či fyzicky) je dobré mít zásobu možností a nabízet cesty z přetlaku a špatné nálady (společný běh, boxovací pytel, společné praní, ničit krabice na vyhození atd.). Skvělá pro upouštění páry je tzv. „rough and tumble play“ – bojová hra. Jsou to hry, v kterýchjsou všichni dobrovolně a hra je baví. Tyto bojové hry jsou součástí dětství savčích mláďat. Jejich význam nespočívá jen v upouštění přetlaků, ale i v rozvoji mozku, sociální inteligence, empatie atd.

 

11. DIVOKÁ MÍSTA

Dokonalou líhní svobodného hraní jsou tzv. divoká místa. Prostředí venku, které je trochu neučesané, má mnoho skrýší, materiálu pro stavby, bitvy, vaření i pro divadlo. Je tu voda, bahno nebo jehličí. Můžeme tu šplhat, křičet, schovávat se, kouzlit. Dospělí jsou někde v bezpečí opodál a jen pozorují.

TIP: Ve městech divokých míst zdánlivě ubývá, ale nebojte se, hledejte skrytá místa tzv. nové městské divočiny. To jsou často skvělá hřiště plná pokladů, objevů a dobrodružství.

 

Rady zkušených:

1. Albert Einstein „Hra je jedním z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“

 

2. Wendy Priesnitz „Věřit si jako rodiče je stejně důležité – a stejně náročné – jako důvěřovat našim dětem.“

Jsme dva. On je takový teoretik. Přečetl 100 knih a výzkumů, proč si děti hrají a jak se učí. Já naopak takový kreativec, praktik a vášnivý pozorovatel dětské hry. Výsledek našeho projektu jsou 4 děti a tento web. Chceme podpořit rodiče, že nejlepší odborníci na svobodnou hru jsou děti. Stačí jim důvěřovat a nepřekážet. Víc o nás Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *