11. výzva: STAVME volný PROSTOR

Děti jsou stavitelé od narození.

Opět hurá do dětského pokoje. Tentokrát to bude jistě snadné. Připravte si dvě krabice a rozhodování.

Jen se střídají na různých pracovních pozicích.

Miminka jsou stavební dozor, batolata bourací firmy, větší děti stavitelé, architekti, řemeslníci. Všechny spojuje jedno, nadšení a zapálení pro svou věc. Jsou to workoholici. Pracují víc než 8 hodin denně.

Mohlo by se zdát, že potřebují záplavu stavebního či bouracího materiálu. Ale opak je pravdou. Představy, z čeho všeho by děti mohly stavět, nám (a často i dětem) dává reklama. Nenechte se zmást. I tady platí čím méně, tím lépe. Čím jednodušší stavebnice, tím dovoluje různorodější hry a hlavně nutí hráče rozvíjet fantazii a kreativitu.

 

1. krok –  Mapujeme množství stavebnic

Vezměte všechny druhy stavebnic (sady kostek, kostiček, dupla, lega, dřevěných vláčků, kuličkodráh, špalíčků, kaštanů, kamenů…). U nás toho bylo mraky. Ale stejně se o to praly, chtěly další a rozhodně to nezvádaly uklízet. Když si v pokojíčku s dětmi nakupíme na hromadu všechny stavebnice, možná nás překvapí, kolik toho je.

2. krok – Vyberme tu nejoblíbenější.

Náročný krok, ale stojí za to. Vyberme s dětmi stavebnici, kterou mají právě nejradši a uložme do jedné z krabic. Ostatní můžeme uskladnit ve sklepě či na půdě, odvést k babičce na chaloupku,  případně rovnou poslat dál do světa. Pokud mají děti rády víc stavebnic, střídame je cca po měsíci nebo jak si řeknou. Ale snažíme se, aby v pokojíčku měly jen dvě krabice na stavění. Jednu s kupovanou oblíbenou stavebnicí a druhou s vlastní – viz 3. krok.

3. krok – Vyrobte si svou stavebnici.

Druhá krabice je volná pro vaši stavebnici. Je jen na dětech co si chtějí do stavebnice pořídit. Motivujme sebe i děti, že není třeba nic kupovat. Stačí nařezat pár dřívek nebo opilovat odřezky z dílny a je to. Nebo vyrazme společně ven do „obchodu příroda“ a nasbírejme zajímavé přírodniny. Děti mohou také prozkoumat domácnost a PÁR nepotřebných věcí si do stavebnice přidat. Nejde o množství, ale o různorodost. Ulity, ruličky, gumičky, provázky, mušle – to vše otevírá možnosti.  Hlídáme sebe i děti, ať věcí nepříbívá příliš, a pokud už je všeho moc, klidně uděláme další třídící den. A trénujte s dětmi rozhodování, co je důležité.

Nevyžádané rady:

1. Propojme občas obě stavebnice – kupovanou a vyrobenou, získáme novou stavebnici i hry.

2. Dovolme dětem stavět doma doupátka – z knih, polštářků, dek, pod stolem či v posteli.

2. Čím méně hraček, tím rychlejší úklid a tím větší trénink kreativity.

Kde se inspirují stavitelé:

Jsme dva. On je takový teoretik. Přečetl 100 knih a výzkumů, proč si děti hrají a jak se učí. Já naopak takový kreativec, praktik a vášnivý pozorovatel dětské hry. Výsledek našeho projektu jsou 4 děti a tento web. Chceme podpořit rodiče, že nejlepší odborníci na svobodnou hru jsou děti. Stačí jim důvěřovat a nepřekážet. Víc o nás Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *